Základní škola Vítkov

Budova školy byla postavena ve dvou etapách. Přední část dvoupatrového objektu byla stavěna v letech 1875-1876 nákladem 52.000 zlatých rakouské měny stavitelem Kabellou. Sídlila tu původně obecná a měšťanská německá škola. Pro veliký počet dětí došlo k rozšíření této školy. Přístavbu provedl roku 1900 vítkovský stavitel Julius Dittel za 64.136,- rakouských korun. Před školou byla roku 1924 postavena mramorová socha švýcarského pedagoga Jana Jindřicha Pestalozziho, dílo akademického sochaře Josefa Obetka, vystřídala tak původní sochu Josefa II. z roku 1886.

Po vzniku ČSR roku 1918 zaznamenal Vítkov příliv českého obyvatelstva. Roku 1923 byla otevřena česká menšinová škola – mateřská a obecná škola byly prozatímně umístěny v domě Karla Malchera, pro českou měšťanskou školu byly opatřeny místnosti v budově německé obecné a měšťanské školy.

Roku 1929 postavil stát v německém Vítkově českou obecnou a měšťanskou školu (dnes na Komenského ulici) a čeští žáci se přestěhovali do vlastní budovy.

Po skončení 2. sv. války a odsunu Němců nastal příliv českého obyvatelstva. Ve školním roce 1946/47 se stala škola na Opavské ulici českou obecnou školou – do července 1946 sloužila jako odsunové středisko pro Němce.

K 1. září bylo připraveno 7 učeben pro 208 žáků. Škola byla pětitřídní, řídícím učitelem byl Augustin Kocián, který funkci ředitele vykonával do roku 1953. Mezi první učitele patřili – Emilie Bílková, Jiřina Nosková, Jarmila Tučková, Jarmila Davidová, Olga Rečková, Jaroslav Reček, Josef Rotter. Ve škole začal působit pěvecký sbor, hrálo se divadlo.

Od roku 1949 do roku 1960 byl Vítkov okresním městem. Již koncem roku 1948 zabral ONV ve Vítkově přední část budovy školy na Opavské ulici pro své kanceláře. Národní a později Osmiletá střední škola tak velmi postrádala prostory pro vyučování. Teprve po dostavbě ústřední budovy úřadů v roce 1959 byla tato část budovy opět uvolněna pro potřeby školství.

V polovině 50. let byly na škole vyučovány řecké děti, které byly dočasně umístěny v dětském domově v Klokočově.

V 60. letech byla provedena generální oprava školy: výměna oken, dveří, elektroinstalace, položení parket, úpravy šaten, výstavba kotelny ÚT, výměna střešní krytiny.

Revoluce v roce 1989 přinesla zásadní změny i v našem školství. Škola se po mnoha letech přihlásila k odkazu svého bývalého žáka Jana Zajíce, který dne 25.2.1969 obětoval na protest proti okupaci republiky vojsky Varšavské smlouvy svůj život. Jeho pohřeb byl vypraven 2.3.1969 z budovy školy, v roce 1991 pak byla na škole slavnostně odhalena busta Jana Zajíce, dílo architekta Gottharda Jandy. V roce 1992 vzniká při škole Nadace Ceny Jana Zajíce.

V roce 2000 byla po zdlouhavých jednáních provedena oprava fasády školy.

Ve školním roce 2006/07 škola oslavila své 130. výročí od svého založení. V témže roce došlo k výměně oken a k mnoha úpravám v interiéru školy – výměna umývadel, vodovodních bateriií a obkladů ve všech třídách, rekonstrukce učebny zeměpisu, cizích jazyků, počítačů a učebny 1. třídy.

V následujících letech docházelo k mohutným změnám ve vybavení školy a k postupným rekonstrukcím dalších učeben. Vznikla nová multimediální učebna s interaktivní tabulí a ozvučením, místnost školního informačního centra, došlo k celkové rekonstrukci počítačové sítě školy a učebny výuky informatiky, včetně nového vybavení a k rekonstrukcím několika dalších tříd a přebudování části školního pozemku na zelenou učebnu. Svoji činnost zahájil také školní klub.

Na začátku školního roku 2011-2012 škola oslavila 135. výročí svého založení a při této příležitosti bylo žákům předáno několik „dárků“. Tím nejviditelnějším je nově rekonstruované školní sportovní hřiště s umělým povrchem, které navazuje na již dříve přebudovaný pozemek. Součástí hřiště jsou také odpočinkové a relaxační zóny v celém okolí školy. V interiéru došlo k další rekonstrukci a žáci tak mohou naplno využívat nové učebny výtvarné výchovy a přírodopisu, z nichž každá je vybavena desíti počítači a interaktivním projektorem.