Lyžařská školička 2012
Když můj prvňáček přinesl pozvánku na lyžařskou školičku, byli jsme plni očekávání. Jáchym byl úplný začátečník. A protože vím, že na lyžích se hodně padá, zejména v počátcích výcviku, tak jsem se rozhodla, že ušetřím paní učitelce záda a toho svého začátečníka si budu zvedat sama. A samozřejmě budu k ruce i v případě ostatních prvňáčků. Ovšem byla jsem mile překvapena, když jsem zjistila, že někteří prvňáčci jsou již zkušení lyžaři. Tím se okruh našich svěřenců zúžil na skupinku asi dvanácti dětí. Společně s tatínkem Vojty Vašátka a zkušeným pedagogickým dozorem jsme se odvážně pustili do díla. Musím říci, že první den byl velmi náročný. Děti se potýkaly s rovnováhou, klouzalo jim to, padaly, záviděly těm, kteří už mohou jezdit sami, a nejraději by se opravdu pustily střemhlav z kopce. Strach děti neměly. Ani trochu. A myslím, že také díky tomu se velmi rychle zlepšovaly. Středa měla být krizový den, kdy se zpravidla dostavuje únava. Dostali jsme pokyny více odpočívat a děti nepřetěžovat. Ale nevím, děti byly plné života a elánu a ze svahu na svačinu jsme je ani nemohli dostat. Někteří dokonce chtěli zůstat i odpoledne. Skupinka dvanácti lyžařů se proměnila na úzký kroužek pěti dětí, které zůstaly na začátečnickém kopci. Ostatní zvládli techniku lyžování natolik, že si mohli s dozorem dovolit sjíždět z velkého svahu. Byli tedy přiřazeni k pokročilejším skupinám. Ale následující den přinesl velký zlom. I poslední prvňáčci už začali malý svah sjíždět sami a bez pomoci a v pátek se konečně mohli vypravit na vytoužený VELKÝ VLEK a sjet z velkého kopce. Musím vyslovit velký dík paní učitelce Dagmar Snášelové a všem pedagogům, kteří se výcviku účastnili, protože všechno šlapalo tak, jak mělo. Na svazích, na vlecích i v bufetu byl pořádek, děti až na pár rukavic a drobností nic neztratily a hlavně NIKOMU SE NIC NESTALO. Takže příští rok se těšíme zase.
Petra Chroustová
Loading ...